Historie létání s vírníky
Vírníky ve světě
Za vynálezce vírníku je považován Španěl Juan de la Cierva. První let ve vlastním zcela ovladatelném vírníku absolvoval v roce 1923. V roce 1928 přeletěl na již patentovaném vírníku za 18 minut kanál La Manche. Tento průkopník vírníkového létání ale v roce 1936 zemřel při leteckém neštěstí a s jeho smrtí poněkud ochablo i všeobecné nadšení pro vírníky.
Vývoj sice ještě pokračoval, osvědčily se například pozorovatelské vírníky vlekané ponorkami, ale hlavní směr letectví se obrátil spíše na letadla s pevným křídlem.
Renesanci zažil vírník ve Spojených státech. To především díky Igoru Bensenovi, který se vývoji vlastních konstrukcí vírníků věnoval od padesátých let 20. století. Zajímavostí je, že tento Rus žil společně s rodiči několik let v Praze. Později studoval v Belgii a odtud se dostal do USA. V osmdesátých letech nabídl amatérským stavitelům plány svého vírníku B-8, podle kterých si bylo možné vlastní vírník postavit doma.
V Evropě se létání s vírníky mohutně rozvíjí se vznikem kategorie ultralehkých letadel. Díky velké konkurenci postupuje vývoj razantně dopředu a to nejen v oblasti designu, ale i v oblasti technických detailů. Výsledkem tohoto vývoje je dnešní moderní vírník – technicky vyspělé a také velice bezpečné letadlo.
Vírníky v Československu
Prvním vírníkem v Československu byl typ Avro 671 (Cierva) C.30A, který zakoupila v roce 1934 firma Baťa ze Zlína. Kromě předváděcích letů byl až do roku 1937 používán i pro přepravu firemní pošty. Tentýž typ zakoupilo v roce 1935 i Ministerstvo národní obrany.
Naúnavným průkopníkem vírníkového létání v Československu byl E. Steiner z Rudy na Moravě. Ten představil v padesátých a šedesátých letech minulého století několik koncepcí bezmotorových vírníků, přišel i s vírníkem motorovým, ale není známo, že by tento typ létal.
Znovu se na Zlínsko vrací vírníky kolem roku 1964, kdy se skupina nadšenců z tehdejšího Moravanu Otrokovice pustila do vývoje motorového dvoumístného vírníku DX-3. Vývoj byl dotažen až do zkušebních letů. Ty však prokázaly, že koncepce vírníku DX-3 neumožní bezpečné létání.
Důležitým momentem pro rozvoj vírníkového létání v Československu bylo získání dokumentace úspěšného vírníku B-8 Igora Bensena. Tato dokumentace obsahovala i výkresy rotorové hlavy a listů. K popularizaci vírníkového létání přispěl rozsáhlý seriál o aerodynamice a technice pilotáže vírníku v časopise Letectví a kosmonautika v roce 1966. V Brně také vznikl Rotorklub - sdružení příznivců vírníkového létání.
Po okupaci v roce 1968 bylo vírníkové létání začleněno pod Aeroklub ČSR, pro výcvik instruktorů byla dokonce vyrobena v Kroměříži série 10 vírníků KD-67 Ideal. Název těchto vírníků však zřejmě neodpovídal úplně skutečnosti - první kurz instruktorů musel být předčasně ukončen pro postupné poškození všech výcvikových vírníků.
V roce 1970 se vírníkům začali věnovat i konstruktéři v Aerotechniku Kunovice. Z těchto aktivit vznikla i letuschopná koncepce dvoumístného vírníku A-70, který byl k dispozici i ve formě stavebnice. Tragická nehoda tohoto typu prakticky znamenala konec profesionálního snažení v oblasti vírníkového létání u nás a vírníky prakticky ustoupily do ilegality...
Po listopadu 1989 vznikla Letecká amatérská asociace České republiky a vzhledem k aktivitám tohoto občanského sdružení bylo přirozené, že vírníkové létání bylo zastřešeno právě touto organizací s mottem: Létání pro radost!
(M. Oros a www.vrtulnik.cz)